Za ledňáčky

Moje babička a můj děda v životě neviděli ledňáčka, a tak jsem se rozhodl, že se jim ho pokusím ukázat. Proto jsme ve čtvrtek 11. srpna vyjeli do Tovačova k Hradeckému rybníku. Bylo pěkné počasí, takže i kdybychom nic neviděli, byla by to hezká procházka.

Labutě velké s mladými

Po cestě nad poli poletují dvě poštolky a káně, o kus dál, asi tak dvacet metrů od silnice, stojí v pozoru racci, seřazeni za sebou jako stromy v aleji. Hned po zaparkování auta nás u rybníku vítají labutě se svými mladými, potápky a mnoho lysek. Začneme rybník obcházet a koukat kolem sebe, jestli už náhodou neuvidíme nějakého ledňáčka.

Rybáci obecní na kůlech

Po cestě vidíme všechno možné: kormorány, kachny, volavky, holuby, hrdličky, mlynaříky, rybáky, rehky, sýkory babky, jenom ne toho ledňáčka. První rybník jsme již obešli, ale „létající drahokam“ – jak se mu přezdívá, pořád nikde. Obejdeme ještě ten druhý rybník, třeba budeme mít štěstí. Tady nám u nohou skáčou hnědí i zelení skokani, kolem nás poletují bělásci a babočky.

Potápky roháč - mladá a stará

Už jsme došli na druhou stranu tohohle rybníku. Do něj tu vtéká taková malá říčka. Jdeme se podívat, jestli tu on náhodou nebude, taková místa mají přeci rádi. Ta malá říčka se po pár metrech vlévá do větší řeky a je zde pěkná zátočina. Stromy ji obrůstají tak, že je tu jaksi potemnělo a poněkud chladněji, než na tom hřejivém slunci o kus dál.

Lysky černé

Vtom to uvidíme! Stínem prolétá modrá zářivá šmouha. Není pochyb – ledňáček říční. To, kvůli čemu jsme sem jeli, to, co jsme se tak úporně snažili kvůli babičce a dědovi najít, právě prolétlo kolem nás. U kraje břehu si dřepneme a čekáme na další. A ti se za chvíli objeví. Jeden z nich jen proletí, ale ten druhý si sedá na protější břeh. Dalekohledy jde docela dobře sledovat.

Ledňáček říční

Cestou zpět se nám ještě na chvíli ukáže ondatra, což je taková třešnička na dortu. Všichni jsme šťastní, babička s dědou proto, že poprvé ve svém životě spatřili ledňáčka a já proto, že jsem jim udělal radost. A taky proto, že jsme se hezky prošli.

Kachny divoké

V Tovačově kolem nás ještě štěbetají jiřičky a kolem cesty poskakují vrabci, ale toho už my si moc nevšímáme, protože máme hlavy plné zážitků, nohy mírně bolavé a žaludky prázdné, a tak jedeme domů dát si svačinu.

Šimon Hrbek