PEČOVATELÉ NEBO ZABIJÁCI?

            Tovačov, 20. 11. 2010. Dnes vyráží několik milovníků ptactva se společně potěšit našimi podzimními ptačími hosty. Na Křenovském rybníce se mohou potěšit pozorováním samce ostralky štíhlé (Anas acuta) a zrzohlávky rudozobé (Netta rufina).  Také tam máme namířeno, ale nejdříve jsme se rozhodli obdivovat zdejší kolihy. A to ještě nevíme, že nad námi prokrouží dva orli. Míříme ke kříži, osoba v autě je však rychlejší a všechny ptáky zvedá. Směrem na jihovýchod odlétají také tři morčáci velcí (Mergus merganser). Po shlédnutí „všech“ Hradeckýk rybníků se stáčíme zpět  a chystáme se zvolna postupovat na Anínskou štěrkovnu samozřejmě se zastávkou na ,,Křeňáku.“

            Ještě se zastavujeme u kulíků bledých, když tu se náhle ozve myslivecká melodie.  Na Křenovském rybníce začíná hon na kachny. Několik metrů na levé straně od nás padají výstřely. Potkáváme exkurzi právě v okamžiku, když se za námi vyříti postřelený kačer kachny divoké (Anas platyrhynchos). Chvíli ho pozorujeme, jak se bezmocně plácá v bahně. Zřejmě zemře dřív bolestí, než ho myslivci najdou (jestli ho budou vůbec hledat). Dozvídáme se, že na hladině onoho rybníka nyní obloženého lovci byla ještě před chvílí ostralka i zrzohlávka a také posedávali oni dva orli mořští (Haliaeetus albicilla). Můžeme jen doufat, že naši morčáci se tomuhle „místu smrti“ vyhnuli. Jdeme dále po hrázi, když tu před nás padá mrtvá kachna. Bezvládně leží na zádech a z pootevřeného zobáku ji vytéká stružka krva. Ještě než se stačíme vzpamatovat, proti nám přijíždí na kole starší pán s velkým úsměvem na rtech a se slovy „Mám ji!“. Kachnu bere za hlavu a jde zpět ve stejném směru. Její tělo se jen smutně pohupuje  u řídítek a na každém výmolu tak zvláštně poskočí. Není zdaleka první ani poslední. A možná to nebudou zdaleka všechno kachny, vždyť jakou máme jistotu, že tam někde nebude i ostralčí samička? Poznají to vůbec lovci? O tom můžeme akorát spekulovat. A jak dopadli naši dva další hrdinové, ostralka a zrzohlávka? To se asi již nikdy nedovíme. Můžeme však jen doufat, že  zítra nebudou servírováni na oběd.

Kateřina Ševčíková