Mokré Rozárium

Opět je pátek a na odpolední program mám nachystáno vyjít si do Rozária a zase něco zajímavého objevit. Když vidím za oknem provazy deště, tak se mi ven popravdě řečeno moc nechce, ale i v dešti mnozí ptáci zpívají. Když o půl třetí vcházím do DDM, je mi jasné, že nás moc nebude, ale že nás bude tak málo, jak jsem zjistila po další půl hodině, to mě nenapadlo. Venku už jen tak kape, a tak vycházím sama. Budku i se žebříkem nechávám na místě. Rehci to bez ní ještě jeden týden vydrží. Hned za branou mě vítá svým zpěvem drozd zpěvný a opodál poskakují sojky. Na řece plave několik kachen. Do zvláštního ticha se pomalu začíná ozývat tlukot kapek a občas zapíská kos. Ještě než se úplně rozprší můžu pozorovat pár králíčku, jak se bezstarostně prohání ve smrkových větvích. Teď už prší pořádně a já úzkostlivě skovávám arch s pozorováním. Dobře vím z Jizerek, co dokáže udělat fixa v dešti. Vracím se zpět a všude je jaksi mrtvo. I drozd se choulí ke větvi a dělá, že tam není, i když před chvílí ještě prozpěvoval. Ještě mám v plánu sundat krmítko. Při práci mě kontroluje sameček strakapouda velké a sleduje mě, ještě když zamykám bránu. Ale i tak mám pozorovaných 13 druhů ptáků a krásné odpoledne za sebou.

18.03.2011

Kateřina Ševčíková