KONEČNĚ JARO…

Je sobota 9.4. a fouká prudký vítr. Ven se mi, přiznám se, moc nechce, ale už mě nebaví probírat se v hromadě peří. Les pro dnešek vzdávám rovnou a vydávám se do polí. Chtěla jsem vidět konopky obecné, a tak hned u zemědělského družstva pozoruji jeden páreček. Mizí v dálce a přes hučící vítr a dálnicí není slyšet ani křik vrabců domácích kousek ode mne. Na poli se pase asi 120 hřivnáčů a okolo poskakují rehci a konipasi bílí. Na keři u dálničního mostu sedí drobný ptáček. Bramborníček černohlavý. Mám pocit, že mě vítr musí převrátit, a tak raději lehám na prosluněnou asfaltku. Naneštěstí přijíždí cyklisté a všechno letí někam pryč. Za dálnicí opět sedám na zem a pozoruji asi 30 ptáků strnada obecného a přibližně stejné množství vrabců polních. Nad hlavou mi proletují 4 čejky a z dálky křičí špačci. Již je tu konečně jaro. Mířím ke korytu Vrtůvky, kde je snad bezvětří. Klid, zpěv budníčků menších a honička mlynaříků. Někde z lesa vylétá čáp černý a spolu s přítelem bojují s poryvy větru. Už je poměrně pozdě, a tak se vracím domů. Musím ještě zasadit petržel.

Kateřina Ševčíková

Kachna divoká

Čápi černí

Vrabci polní

Bramborníček černohlavý