Za zlým snem do polí

01.05.2011 19:35

Je 27.4. 2011, 9:07 a já právě opouštím budovu Slovanského gymnázia. Autobus do Tovačova už je předem ztracený, a tak nastává plán B. Nasedám do autobusu směr Holice a za obchodním centrem Olympia vyrážím do polí. Hned za budovou prolétá divný holub, ale je to kukačka! A na drátech elektrického vedení sedí další. Fotit se však, na rozdíl od pózujících zajíců, nenechají. Procházím pod dálnici a nedaleko se na mě zlobí čejky. V rákosině na poli je celkem sucho. Alespoň nemám mokré boty, ale méně vody = méně bahňáků. Tedy alespoň na suchých polích žádní nebudou. Mám štěstí. Tento mokřádek u kolejí pořád žije. Usedám na pařez okousaný bobrem a prohlížím vodní hladinu. Pár čejek a racci, ale… Tam chodí vodouš! A ne jeden! Prochází se tu pět vodoušů bahenních. Opravdu jako na Neusiedler see. Mě však na srdci leží něco jiného. V sobotu jsem si všimla, že s polem u Nového dvora není něco v pořádku. Přecházím koleje a za zády mi mizí pendolíno. Z dálky již vidím, že mokřad v pořádku opravdu není. Přesněji, jsou zde vykopány dva odvodňující kanály a celá ploch je na padrť vyschlá. Smutně se v rohu akorát krčí dva trsy rákosu. Zlost mě začíná tížit více a více, stejně jako bahno na mojích botách. Stojím na místě, kde ještě loni chodili tenkozobci, ouhorlíci a mnoho dalších vzácných i běžnějších druhů ptáků. Nejsem schopna slova, jen přemýšlím. Proč to majitelé nechali zahrnout? Vadili jim ptáci, překáželi jim ,,zástupy“ lidí s dalekohledy, co obdivovali exotiku na Moravě? Nemají rádi mokřady, anebo jen chtěli zúrodnit ten ubohý kousek půdy, aby měli větší výnosy a mohli prodat jinou část pole třeba na stavbu domů? Vrtá mi to hlavou a loučím se se dvěma kulíky a čejkami. Před měsícem zde měli nakladlá vejce a pravděpodobně již začali nové hnízdění. Má přítomnost se jim moc nelíbí. Tyto obratné vzdušné boje jim však byly před buldozerem málo platný…Vracím se zpět k prvnímu mokřádku. Na těle mám ještě husí kůži a náladu mi neopraví ani zpívající slavík. Dlouho ležím na zemi, a když se mi podaří usnout, vidím před sebou bagry a vodouše bahenní. Ze sna mě probírá hluk a obrovský stín. Otáčejí se nade mnou dva vrtulníky a přilétá pár pochopů spolu s čápy a celou scenérii oblohy mi doplňují káně. Jsou skoro dvě hodina a já musím domů. Za zády mi teskně hučí dálnice a občas projede vlak, jehož hluk zní v této atmosféře jaksi posměšně. To všechno je snad dar k 40. výročí Ramsarské smlouvy. Význam této lokality už bude připomínat jen pár údajů z databáze.

Kateřina Ševčíková