Za tajemstvím ,,beznohých" sousedů

  Je 21.6. a když přicházím ke Sloupu Nejsvětější Trojice, čeká tam zatím jen pan Prezident. Dovídám se, že jsem na pozvánce spletla datum, místo června jsem nechtěně přesunula akci až na červenec. Tak to dopadá, když má člověk na spěch a snaží se udělat co nejvíce věcí. Ráda bych se tedy za tohle omluvila a akci 21.7. zrušila, neboť budu asi na opačné straně republiky. Nakonec se k nám přidal ještě jeden člen, malá Anitka, a tak jsme byli nakonec tři. V tomhle počtu se žádná městská hra v závodění, kdo najde víc hnízdišť hrát nedá. A navíc ještě k tomu špatné počasí a rorýsi někde pryč… Vydali jsme se tedy společně k jednomu nejnadějnějšímu hnízdišti v okolí. Hned na začátku cesty nám do oka padli divní ptáci – parašutisté. Pokračovali jsme až k domu s číslem popisným 624 a za nedlouho začali ,,padat“ rorýsi. Užívali jsme si jejich vzdušné honičky a konečně začali zaletovat i do hnízdních dutin. Teď už jsme se vraceli zpět k místu srazu. Popovídali jsme a něco před devátou jsme se rozešli. Ze dvaceti čtyř samolepek jsem rozdala jen čtyři, ale to nevadí – snad zase příští rok. Jen tak – kdyby někdo samolepku s rorýsem chtěl – mám jich na stole ještě dostatek.

Pozorovatelé

Parašutisté

Kateřina Ševčíková