Wattenmeer

Ve dnech 5. – 8. 5. 2012 se konala ve spolupráci s cestovní kanceláří Primaroute exkurze ČSO do oblasti Watového moře (německy Wattenmeer, anglicky Wadden sea) na sever Německa. Za ptáky Watových moří z České republiky vyjel plný autobus ornitologů, fotografů a nadšenců.

Vodouš bahenní

Celkem jsme za tři dny pozorovali přes 120 ptačích druhů. Navštívili jsme většinu nejzajímavějších lokalit a jeden den strávili na malém ostrově Hooge, který byl pro všechny určitě největším zážitkem. I počasí nám přálo, a přestože bylo chladno, bylo polojasno a nepršelo.

Jespáci obecní

První den

K výpravě jsem se připojil v Brně, kam dorazil autobus v pět hodin odpoledne. Tam nás nastoupilo jen dvanáct, ostatní přistoupili ještě v Jihlavě a nejvíce v Praze. Pak už jsme vyrazili směr Drážďany, Berlín, Hamburk a kemp U tuleně.

Slípka zelenonohá

Jeli jsme přes noc a už okolo půl sedmé jsme byli na místě, ale nezajeli jsme do kempu, ale rovnou na první lokalitu, kde nás už čekal průvodce pan Dr. Anderrsson. Pan Dr. Anderrsson je vyhlašený ornitolog a odborník na Watové moře. Součástí lokality byla soustava tří velkých rybníků a několika podmáčených luk, na konci lokality se otvíral výhled na malý záliv Severního moře. Výklad pana Anderrssona (v angličtině a němčině) nám překládaly paní z ČSO. Hned po tom, jak jsme vystoupili z autobusu, přelétl přes nás mladý sokol stěhovavý.

Berneška bělolící

Vydali jsme se po cestě směrem k hrázi, chránící nížiny před mořem. Po pravé straně jsme měli vodní plochu a vlevo podmáčenou louku s různými vodními kanály. Na rybníce byla spousta ostrůvků, na kterých posedávaly husy velké, bernešky bělolící. V jednom hejnu jsme našli i husu sněžnou, která zde byla pozorována už delší dobu. Podél cesty posedávali na kůlech plotu konipasi luční, lindušky luční a občas se ukázala i linduška rudokrká. Každou chvíli nad námi přelétl tokající vodouš, hejno jespáků obecných, tenkozobec nebo i třeba malá skupinka pisil. Na louce byli početní vodouši rudonozí, bojovní, čejky chocholaté, tenkozobci opační, břehouši černoocasí a hejna bernešek bělolících. Z rákosí u rybníka se co chvíli ozval bukač velký. Nad vodními kanály lovili rybáci obecní, ale i dlouhoocasí a černí. Na obzoru se pohybovaly „mraky bahňáků“, většinou jespáků obecných.

Rybák obecný

Na břehu polovypuštěného rybníka pobíhali kameňáčci pestří, ve vodě postávaly kolihy malé, okolo se procházeli vodouši rudonozí, šedí, ústřičníci velcí, břehouši černoocasí, občas přeletělo hejno jespáků obecných nebo přiletělo od moře hejno bernešek tmavých.

V akci

U hráze bylo informační centrum a bufet, ve kterém jsme se občerstvili. Potom jsme nasedli do autobusu a popojeli na severní okraj lokality.

Na místě jsme vysedli z autobusu a vyrazili dva kilometry po hrázi, rozdělující moře a soustavu rybníků. Na hrázi foukal silný vítr, a tak jsme šli po cyklostezce pod hrází, kde nefoukalo. Na prvním rybníku bylo málo vody, takže se tam drželo dost bahňáků. Nejvíce bylo vodoušů tmavých a tenkozobců opačných. Viděli jsme tam i první kulíky bledé a břehouše rudé. Taky přes rybník přeletěl první kolpík bílý. Na břehu dalšího rybníka posedávalo 800 bernešek bělolících a hejno 90 ústřičníků velkých. Na vodě plavali husice liščí, lžičáci pestří, lysky, roháči, potápky černokrké a i první pár ostralek štíhlých. Ve dvě hodiny začali postupně přelétat hejna bernešek na pastvu u moře. Letěli proti větru, a tak jsme si posedali na hráz a kochali se. Za hodinky jsme se vydali zpátky k autobusu. Po cestě se mi podařilo připlížit k ustřičníkovi, který se nechal ochotně vyfotit.

Ústřičník velký

Po náročné noční cestě a po osmi hodinách na nohách jsme byli rádi, že už míříme do našeho kempu U tuleně. Náš kemp byl hned u moře a v jeho zadní části se nacházely dva ornitologicky zajímavé rybníky. Po večeři ještě někteří z nás vyrazili, aby se porozhlédli po okolí. A že bylo na co koukat! Na hrázi hnízdil pár ústřičníků, hned za hrází se drželo po celou dobu našeho pobytu hejno 300 bernešek tmavých, spousta tokajících vodoušů rudonohých, na bahnech u moře bylo několik tenkozobců, ústřičníků, jespáků obecných, husic liščích a dalších…

Linduška luční

Druhý den

Druhý den jsme vyjeli do doků v nedaleké vesnici, kde kotvila loď, kterou jsme měli jet na ostrov Hooge. Bylo bezvětří a polojasno. Ráno byl odliv, a tak se na bahnech držela spousta ptáků. Hned u přístavu pobíhalo na bahnech 50 kulíků písečných. Ještě před odjezdem jsme se byli podívat v infocentru u přístavu, kde byla spousta pěkných materiálů a vycpaniny nejčastějších druhů ptáků z oblasti.

Západ slunce nad odkrytém mořském dně

V devět hodin jsme vypluli, malou strouhou vedoucí do moře mezi bahny. Naše loď měla dvě patra. V podpalubí byla restaurace a o patro výš byla krytá paluba s lavičkami. Mohli jsme si podle potřeby vybrat, zda být na přídi nebo na zádi lodi. Já jsem zůstal vepředu, abych měl dobrý výhled. Hned od začátku plavby bylo co pozorovat. Na kůlu v přístavu seděl racek mořský, podél strouhy pobíhali vodouši tmaví, dál od vody bylo několik břehoušů rudých a tenkozobců opačných. Na vodě před lodí plavalo 8 ostralek štíhlých, několik čírek obecných a taky jeden Seehund (tuleň). Kvůli malé hloubce jsme ale uvízli na mělčině a dobrých 30 minut trvalo kapitánovi, než se mu podařilo loď vyprostit. Později se kolem lodi začali shlukovat rybáci obecní a i velmi početní rybáci dlouhoocasí. Když se loď dostala do hlubších vod, objevila se první kajka, byl to samec. Ale v zápětí se na pravém břehu objevilo dalších dvacet jedinců a postupně se kajky staly samozřejmostí. Na břehu jsem uviděl první pár morčáků prostředních. Mezitím nás ještě přelétl pár kolpíků bílých. Bylo to jak safari. Za chvíli jsme byli na otevřeném moři a už jsme věřili, že se nemůže nic porouchat. Ale najednou jsme zastavili a kapitán nám oznámil, že nabíráme vodu. Naštěstí to byl vtip, zastavili jsme jen proto, abychom vytáhli z mořského dna několik krabů a jiných korýšů, na ukázku pro malé děti, které s námi na lodi také cestovaly.

Kajka mořská

Když jsme dorazili na ostrov, čekala nás tam teprve devatenáctiletá průvodkyně, která pracuje na ostrově jako dobrovolnice pro národní park. Díky ní jsme se během dne dozvěděli o životě ptáků na ostrově spoustu zajímavých informací. Na ostrově jsme strávili celý den a stihli jsme ho z poloviny obejít. Ostrov má jen 110 obyvatel a obyvatelé tam žijí v malých osadách na uměle vytvořených kopečcích, protože ostrov je v zimě pod vodou. I to je jeden z důvodů, proč se zde zdržují stovky bernešek tmavých. Jim totiž, na rozdíl od bernešek bělolících, nevadí sůl, kterou zem přes zimu vsákne a která se na jaře dostane do trávy. Další zajímavostí na ostrově je mnohonásobně větší počet rybáků dlouhoocasých než rybáků obecných. Na ostrově také početně hnízdí ústřičníci velcí a v menším počtu i rybáci malí.

Berneška tmavá

Hned po tom, co jsme vyšli, nás přeletěli dva rybáci malí. Na pastvinách se kromě ovcí a krav pásly stovky bernešek tmavých, mezi kterými jsme objevili také dvě bernešky rudokrké. V prvním zálivu bylo třicet kajek, které se krásně ozývaly, a samci se předváděli před samicemi. Občas se vynořil lovící morčák prostřední. Na pastvinách byli mimo bernešky hojní také ústřičníci, racci chechtaví, kolonie rybáků dlouhoocasých, skřivani polní a občas se ukázal bělořit šedý. Ve výšce přeletěla i káně rousná.

Morčák prostřední

Po dvou hodinách jsme došli k prvním bahnům. Mezi stovkami jespáků obecných, jespáků rezavých a břehoušů rudých jsme objevili i jespáka písečného a kulíka mořského. Hejna se neustále zvedala, tak bylo obtížné něco vzácného najít. V hejnech šlo krásně pozorovat různě staré a přepeřené ptáky. O půl třetí jsme byli za půlkou cesty. Na moři jsme pozorovali pár kajek s mladými. Otočili jsme se a vyrazili zpět k přístavu. Nevraceli jsme se po hrázi, ale šli jsme po cestě půlící ostrov. Na obou stranách jsme měli hejna bernešek a některé bernešky byly od cesty jen 10 metrů. Na jedné pastvině jsme pozorovali min 1000 kulíků zlatých ve svatebním šatě, kteří byli jen necelých 100 metrů od cesty. Nádhera!

Kulíci zlatí

Během cesty jsme procházeli přes osadu, kde sídlí přírodovědci z ostrova a kde je také restaurace, muzeum a infocentrum. Tam se s námi rozloučila naše průvodkyně a my jsme měli před sebou už jen půl kilometru zpáteční cesty. Uteklo to jako nic a za chvíli jsme byli u přístavu a čekali na loď. Zatímco jsme čekali na loď, pozorovali jsme zblízka párek lovících rybáků malých. Bylo těžké loučit se s Hallig Hooge, na kterém bych byl schopen být týden a stoprocentně bych se nenudil.

Rybák malý

Po zpáteční plavbě se na obzoru zvedaly „mraky“ ptáků. Jeden jsme odhadli na 20 000 jedinců. Když jsme přijížděli k přístavu, málem jsme ho nepoznali. Zatímco ráno si loď hledala cestu ve strouze mezi bahny, nyní, v době přílivu, bylo vše pod vodou a člověka by ani nenapadlo, jak mělké je tu moře. Nasedli jsme do autobusu a vraceli se do kempu unavení, ale plní zážitků.

Břehouši rudí a jespáci rezaví

Třetí den

Tentokrát ne autobusem ale pěšky jsme vyrazili na další lokalitu. Byl to rybník se spoustou rákosin vzdálený necelé 4 kilometry od kempu. Po cestě jsme pozorovali několik vodoušů rudonohých, ústřičníků velkých a dalších bahňáků. Na rybníku se zdržovali lžičáci, husice, čírky, hvízdáci, tři druhy potápek, lysky, byla tam kolonie racků chechtavých a na poli za rybníkem se páslo nejméně 500 bernešek bělolících. V rákosině zpívali rákosníci proužkovaní, obecní, strnadi rákosní a občas vykoukl slavík modráček středoevropský. Na bahnech u moře byla hejna bernešek tmavých a v malé strouze chodil také pár kolpíků bílých. U rybníka jsme strávili hodinu a půl a pak to otočili zpět do kempu, prozkoumat dva tamější rybníky.

Racek stříbřitý

Na rybnících u kempu jsme viděli například vodouše tmavé, tenkozobce, pisíky obecné, vodouše rudonohé, husice liščí, poláky chocholačky.

Vodouš tmavý

Ve dvě jsme se vystěhovali a popojeli autobusem do hlavního centra Wattenmeer. Tam si někteří nakoupili různé mapy, publikace nebo na památku i plyšáky ústřičníků.

Husice liščí

Pak jsme přejeli na jednu z nejlepších lokalit Wattenmeer - do delty řeky Eider. V lokalitě bylo rozmístěno několik pozorovatelen. Hned první pozorovatelna byla u kolonie tenkozobců. Pět metrů od pozorovatelny bylo první hnízdo a v jeho blízkosti bylo dalších třicet. Prostě nádhera! Okolo chodilo i několik vodoušů bahenních a rudonohých. Z dalších pozorovatelen bylo možné sledovat zblízka husy s mladými, pisíky obecné a kulíky říční. Byl odliv a z asfaltobetonové hráze jsme, při západu slunce, na bahenním dnu ustoupeného moře pozorovali desítky tenkozobců, břehoušů rudých, jespáků obecných, ustřičníků velkých a husic liščích.

Tenkozobec opačný

Před další pozorovatelnou chodilo 30 břehoušů černoocasých ve svatebním šatě. U ústí řeky do moře byla kolonie racků chechtavých a rybáků dlouhoocasých. Rybáci si nosili svatební dary v podobě rybky. Jako pozorovatele nás vůbec neřešili a někdy byli rybáci tak blízko, že nešlo fotoaparátem zaostřit. Bohužel už nezbýval čas, ale i tak to bylo super. Nasedli jsme do autobusu a vyrazili směr Česko. Z autobusu jsme viděli ještě káni rousnou a orla mořského. Pak se setmělo a nás čekala už jen dlouhá noční jízda domů.

Rybák dlouhoocasý

Foto a text: Ondřej Belfín