Vydařený den

Před víkendem nakoukávám na mapu s počtem hodinovek v kvadrátech na Moravě, všude něco je, až na dvě "díry" Tou je čtverec 6169 a 6269 - první zmiňovaný se nachází na jih od Rýmařova. Druhý se pak rozkládá přibližně od Šternberka dále SZ směrem. V pondělí a úterý, mám poslední dva dny, kdy můžu jet mapovat místo školy a jelikož mám své čtverce až na jednu hodinovku hotové, byla by škoda se do některého "slepého" čtverce nepodívat. V pondělí ráno tedy vstávám kolem páté ranní a sedám na autobus. V 7.20 vystupuji v malé obci Ondřejov pod Rýmařovem, kde začínám první hodinovku. Scházím údolím k lesu, po hlavní silnici to není dobré a tak hned první cestu do lesa využívám a dále už pokračuji poklidným mapováním v lesním prostředí. Cestou zaznamenávám budníčka lesního varujícího u hnízda, mláďata sýkory lužní, mládě drozda brávníka nebo třeba křičícího ořešníka. Ke konci hodinovky potkávám žlunu šedou a o kus dál z lesní cesty vyběhne kuna lesní. Překvapená zastavuje a zírá, kdo to tady stojí. Opatrně zvedám foťák a dělám tři fotky, po asi 15 vteřinách jí to stačilo a odbíhá zpět. Hodinovku končím na začátku rozlehlých luk. Tam se známým hlasem ozývá několik křepelek a lindušek lesních. Z lesa přilétá páreček doupňáků a kolem létají špačci krmit mladé.

Kuna lesní

O pár minut později začínám druhou hodinovku, její začátek je dost chabý, za asi 30 minut zaznamenávám jen stále stejných 10 druhů ptáků. Po nějaké době se však opět dostavují úspěchy. Na hromadě chrastí pokřikují mladí střízlíci, mláďata sotva musela opustit hnízdo. Jsou malincí asi jako vlašský ořech. Na Slovensku jim trefně říkají "oriešok" :-) Během krátké doby ještě prokazuji několik druhů. Na konci hodinovky si všímám malého pěvce, co intenzivně sbírá materiál na stavbu hnízda, je to budníček menší - i když se zdál trochu podezřelý, kamarádi mě později ujistili, že se jedná opravdu o něj. Pěkná pozorování pokračují dál i v obci Stránské.

Mladý střízlík obecný

Po tom, co opouštím místní obec, zjišťuji, že mám ještě nějak moc času, plánuji tedy někde nucenou pauzu. Po několika vteřinách se velmi krátce ozve zpěv hýla rudého! Okamžitě mu stejným pískáním odpovídám, povídat si ale nechce. Usedám do trávy a čekám, kde se objeví, během následující půl hodiny se mi ho několikrát podařilo pozorovat. A zdá se, že tu i hnízdí. Po svačině u hýla odcházím a pokračuji v mapování. Začíná být teplo a tak jsem rád, že po určité době zalézám opět do lesa. Po chvíli chůze se mi mapa přestává shodovat s turistickým značením. Autobus mi odjíždí za necelou hodinu a já začínám být neklidný, mám to ještě kus cesty. Nemá cenu riskovat, zda cesta vede zrovna tudy nebo tudy, vzdušnou čarou to beru přes hustý podrost. S poškrábanýma nohama docházím k louce, která je neposečená a má na výšku snad metr. Jdu po jejím kraji a najednou docházím zpět na cestu. Sláva. Brzy zaslechnu známý, ale pro mě vzácný hlas. Je to tak, zpívá tu strnad luční! Brzy zjišťuji, že je tu pár a krmí mladé, a o kus dál další! Skvělé, říkám si. Docházím do Ryžoviště, zapisuji poslední druhy a jedu zpět do Přerova. 

Strnadi luční

Text a foto: Ondřej Boháč