Velikonoce na Domažlicku

Velikonoce jsou zase tady, a tak už tradičně vyrážím s rodiči za příbuznými do Domažlic. Letos jsme nejeli po dálnici pře Prahu, ale zajímavější cestou přes Vysočinu a jižní Čechy. Mohl jsem se tedy dívat i na nějaké ty ptáky kolem silnice. Nejzajímavější bylo asi Českobudějovicko, kde bylo na polích hodně hus a čejek.  Ale nejvíce mě potěšili dva luňáci červení, jeden přímo u jaderné elektrárny Temelín. Po příjezdu do Domažlic, právě když jsem vystupoval z auta, přeletěl nade mnou orlovec říční. No toho jsem tam opravdu nečekal…

Budníček menší

Ještě první den večer jsem vyrazil porozhlédnout se po okolí. Měl jsem štěstí, na prvním poli za městem jsem narazil na hejno minimálně stovky skřivanů polních a mohl jsem pozorovat i neúspěšný útok krahujce na skřivany. O chvilku později jsem objevil také dvě káně rousné. Krásně se mi ukázaly, a mohl jsem s jistotou určit, že se jednalo o samici a nedospělého ptáka. Na trávě u zahrádek poskakovalo dobrých padesát drozdů kvíčal. Všude zpívali strnadi obecní, dohromady jsem slyšel aspoň dvanáct samců. Takže, co víc si přát první den.

Káně rousná

Druhý den jsem vyrazil na stejnou trasu hned ráno. Pod střechami rodinných domů si vrabci domácí už stavěli první hnízda. Na poli bylo hejno sto padesáti špačků a s nimi třicet vrabců polních. Všude byla spousta strak a kvíčal. Nad rybníkem kroužily ty dvě včerejší káně rousné. Nad loukou přelétali lindušky luční. A na stromě u cesty posedával můj první letošní bramborníček černohlavý. Pokračoval jsem dál po louce, když mi přímo před nohama vyletěla bekasina. Obkroužila kolečko a přistála do trávy o kus dál. Překvapivý pták na louce u města, kde lidi na volno venčí psy, největší zážitek dopoledne.

Špačci obecní

Další den jsem přemluvil taťku, aby mě zavezl na Postřekovské rybníky. Při cestě tam jsme viděli a vyfotili ťuhýka šedého, který seděl kousek u silnice. Přestože po nočním sněžení bylo všude bílo, a na jaro to vůbec nevypadalo, u rybníka zpívali skřivani polní a nad polem poletovalo hejno čejek (cca 115). Na hladině rybníka plavalo několik poláků velkých a kachen, ale jinak nic. Na nedalekém posedu seděla káně rousná, je jich tu snad víc než kání lesních. Další rybník byl trochu upuštěný a na břehu pobíhal vodouš kropenatý a konipas bílý. V rákosí zpíval strnad rákosní. Přelétl nad námi také můj první letošní moták pochop.

Ťuhýk šedý

Pokračovali jsme k „zadním“ rybníkům.  Hned na prvním z nich bylo snad padesát kopřivek obecných a třicet čírek obecných. Bohužel je vyplašil myslivecký pes a přeletěly na jiný rybník. Teprve doma na fotkách jsem mezi čírkami obecnými našel také jednoho samce čírky modré. Pes vyplašil i tři bekasiny otavní. Na vodě zůstali pouze dvě labutě a několik kormoránů. Snažili jsme se najít slavíka modráčka na jeho každoročním teritoriu, ale bez úspěchu. Začínalo pomalu sněžit, když jsme se zhruba po dvou hodinách vraceli z Postřekova zpátky.

Kopřivky obecné, čírky obecné a samec čírky modré

Text a foto: Ondřej Belfín