Ptačí pohřebiště

17.02.2011 20:03

Dnes je opět pátek a já mám vyjjímečně čas vyrazit mapovat ptáky do Rozária. V DDM se scházíme jen dva, vyfasujeme klíče, pytlík slunečnice a můžeme vyrazit. Hned před DDM nás potěší samička čížka, která si bezstarostně vyzobává potravu na konci větve zeravu. Míříme nasypat zrní do krmítka a pak pokračujeme v tradičním okruhu. Dnes je tu jaksi mrtvo. Přelet krahujce nad městem nepočítáme, ale vzápětí se ozývá příjemná melodie. To zpívá sameček sýkory babky. A o kousek vedle je i samička! To je krásný údaj do avifauny Rozária. Již šedesátý druhý druh. Zatímco pozorujeme babky, jak hledající něco ve stromě nad vodou – asi tedy dutinu, kousek od nás přelétají dvě labutě velké. Šedesátý třetí druh. Jdeme dále a připočítáváme hejno čížků, bažanta a kosa. U druhé vstupní brány začíná pršet, a proto se chvilku schováváme pod stříšku. Konečně to ožívá. Za námi procházejí 3 bažantí samičky, na řece plave několik kachen a před námi se překřikují koňadry s modřinkami. Občas celou scenérii hlasově podbarví zvonění zvonka nebo zabubnuje strakapoud. Vracíme se zpět a opět pociťujeme zvláštní, smutné ticho.Chtěli jsme dnes nelézt kalouse, a tak nás napadá prohledat skupinku smrků, jestli zde není alespoň vývržek. Hned na kraji se povaluje několik žlutavých obrysových per. O kousek dál nacházíme letky, a zjišťujeme, že zde byl posvačen asi čížek. A možná ne jeden. Vzhledem k tomu, že pera jsou celá, je nám jasné, kdo zde hodoval. Pták, ale který, zatím netušíme. Nedaleko odpočívají kosí pera a také pera nějakého měkozobého. Buď hrdličky a nebo domácího holuba. Je tu i bílá, poměrná zachovalá skořápka. Že by už sovy měli mláďata? Pod dalším stromem už je kompletní kosí peří, a hned vedle pero vraha - nebo spíše strávníka - krahujce obecného. Dál nacházíme další dva oškubané měkozobé. Jdeme zkontrolovat puštíkův truhlík a nacházíme opět dalšího kosa. Nedaleko leží i lebka, vypadá na ptačí, ale je poměrně veliká. Možná bažant. Přecházíme přes val a na schodech nacházíme to, co jsme hledali. Vývržek! Bereme ho s sebou a uvidíme, co z něj půjde rozpoznat. Pod keřem ještě ohledáváme zaječí chlupy i s tlapkou. To už krahujec neudělal. A nebo ano? Celí zabahnění se vracíme zpátky pro věci. Dnes to bylo opravdu zajímavé. 2 nové druhy a asi 6 mrtvých kosů, 3 měkozobí, několik čížku a jeden zajíc. Krahujci již stavějí hnízdo, tak uvidíme, jak to dopadne. Možná vše jen odhalila roztátá sněhová pokrývka.

Kateřina Ševčíková