Podzimní Tovačov

Bylo krásné nedělní ráno a já jsem přemluvil taťku, abychom se vydali do Tovačova. Právě když jsme přijížděli k Hradeckému rybníku, všimli jsme si, že se většina ptáků z vypuštěného rybníka zvedá a odlétá. Říkali jsme si: „Že by orel?“. Bohužel jsme se spletli, nebyl to orel, ale výstřely myslivců. I přesto jsme vyrazili na kříž.

Racci chechtaví

Na levé straně jsme viděli několik roháčů, šest potápek malých a taky dva poláky malé. Všude létaly stovky racků chechtavých.  Na druhém břehu rybníka nás upoutaly asi dvě stovky čejek chocholatých a mezi nimi čtyři kulící zlatí. Nedaleko čejek chodilo v bahně čtyřicet čírek obecných.

Kulíci zlatí

Šli jsme dál po hrázi, abychom měli lepší výhled na rybník. Přes hráz přeletěl orel mořský, doprovázený hejnem šedivek, které na něj neustále dorážely. Na hladině spal ještě jeden polák malý. Nad rybníkem přelétl také sokol stěhovavý, který zvedl do vzduchu všechny čejky. Ve stejnou chvíli přilétlo nad rybník menší hejno bahňáků. Nebyli to čejky, ale hejno 58 kulíků zlatých. Přelétli přímo nad námi a připojili se k hejnu čejek. Byla to skutečně nádhera, kulíci dělali čest svému jménu a byli opravdu zlatí.

Čejky chocholaté

Tisícové hejno čejek společně s kulíky poletovalo nad rybníkem ještě deset minut. Bylo to krásné představení. Objevil se i jeden jespák obecný. Radost nám také udělalo osm kolih velkých.

Káně rousná

Krásné a pozorovatelsky úspěšné dopoledne jsme na zpáteční cestě zakončili pozorováním káně rousné u Hněvotína.

foto a text: Ondra Belfín