Podvečerní procházka

Konečně se blíží páteční podvečer a s ním i naše první procházka do Rozária spolu s veřejností. Vycházím z domu poměrně brzy, abych stihla vytisknout samolepky k zítřejšímu Vítání, ale jak to tak bývá, nakonec opět nestíhám. Ovšem takový běh, než máte mluvit před lidmi, můžu vřele doporučit. Máte takový stres, jestli to vůbec stihnete, že když pak jste konečně na místě, je vám jedno, jestli tam není nikdo nebo padesát dalších lidí. Ovšem tak to v Rozáriu nevypadalo. Kromě našeho oddílu byla účast poměrně nehojná.  Po rozdání materiálů k propagaci jsme se vydali směrem k rybníčku. Slunce ještě velmi silně opírá své paprsky o rozpálený beton. Většina ptáků je z ticha. Z keře křičí akorát jeden neutichající zpěvák – budníček menší. Setkáváme se s prvními hřivnáči a u vody pijí zvonci. Okolo poskakujících rehků se přesouváme dále do botanické zahrady. Ptákům se ještě pořád nechce. V tom před námi vylétá sameček pěnice černohlavé, usedá kousek před nás a krásně se předvádí. Takhle jsem ho snad ještě ve volné přírodě neviděla. Okoušíme neodolatelnou vůni místní střemchy a nad hlavou nám létají jedni z prvních letošních rorýsů. Zkrátka pohodový, téměř letní večer. Nezbývá víc, než zamknout bránu a pro dnešek se s tímto „zeleným srdcem“ Olomouce rozloučit.

text: Kateřina Ševčíková

27.4.2012