Netradiční Tovačov 26.8.2011

Ještě ve dvě hodiny sedím za stolem, ale když mi pak v 6:00 zvoní budík, o tom, jestli ve spánku budu pokračovat a nebo vyskočím z postele dlouho nepřemýšlím. Něco po sedmé nasedám na kolo a pomalu ujíždím na jih. Po polích se mezi posečenými posády obilí povaluje mlha a modrá obloha zvěstuje, že bude pěkný den. Za zády mi mizí rodná ves, Doloplazy, Vacanovice s už prázdným čapím hnízdem, Přestavlky, až se dostávám pod hanáckou velehoru, Chlum. V ranním lese je ještě chlad, paprsky se kouzelně prodírají korunami stromů a kupředu mě pohání jak krákání krkavců, tak občasné zapísknutí včelojeda. V Krčmani se zpravuje kanalizace, a proto se při kličkování mezi bagry a tatrami trochu zpožduji. Zato Majetín mám projetý hned a už mi mává i Brodek u Přerova. V dálce už rozpoznávám přerovskou dominantu – komíny. Další vesnice, do které bych měla dojet má být Citov, ale co to – Luková. Po chvilce bádání v mapě zjišťuji, že Prostějov, kterým jsem opvrhla, byl správný směr, ale přes pole vede nějaká cesta – tak proč to nezkusit! Strniště mám předrncané za chvilku a vyjíždím u družstva v Císařově. Za vesnicí sedí na poli dva čápi, občas prolétne káně či poštolka nebo přidá svou uměleckou akrobacii pochop.

Čápi bílí

Mířím do Citova a náhle mi nad hlavou prolétá sokol! Tak to bylo úžasné, bloudění se přece jen vyplatilo. Teď už ale odbočuji ve Věrovanech a po chvilce zmateného pojíždění sem a tam konečně dojíždím k Hradeckým rybníkům. Z úplně jiné strany než jsem zvyklá. Ze zadu. V bezech na mě pokřikují vrabčáci a občas se z hladiny ozve zachrochtání lysek. Mířím ke kříži, když tu nademnou začne tančit hejno špačků. Po pár otočkách s pokřikem zapadá do rákosiny, snad tam nemá zrovna nikdo sítě. Usedám na desku a kochám se pohledem na ptačí osazenstvo – kachny, lysky, labutě a spoustu racků. Občas zalovbí rybák, když tu – nějaké povědomé ,,kyr-li“, že by koliha? A ne jedna – rovnou tři. Tohle ve mně vzbudí myšlenku, kterou nemohu vytřást z hlavy. Jak to asi vypadá u Dubu? Občas mi nad hlavou svými mohutnými letkami zaplácá Helicopterus militaris a jednou dokonce proletí i páreček stíhaček.

Helicopterus militaris

Už sedím kousek za Křížem a pozoruji krmicí rybáky. A jak ti malí čerchmanti žebrají! Zrovna když domýšlím veršík, který by mohl vypadat asi takto: Na kůlech jsou rybáci, velmi velcí žebráci“, přelétá bílá volavka. Má ale nějaké divné prsty. Nějaké světlé. Ano, je to stříbřitka – zkrátka nádherný pták. To už je ten můj zlozvyk, dívat se na nohy. V zápětí za ní letí druhá, přidává se k ní a obě mizí v dáli.

Volavka stříbřitá

Usedám na kolo a mířím ke Křenovskému rybníku. Jsem tam za okamžik, ale na vodě jen kachny, racci a sem tam nějaký kormorán. Vracím se zpět na Kříž. Přes řeku kolem kachní rodinky prolétá ledňáček a těsně přede mnou se zvedá volavka. Zase stříbřitka. Fotím rybáky a ještě než stihnu pohodit kolo, opět letí stříbřitka.

Rybáci obecní

Usedá na cestu a tváří se, že jí vůbec nevádím. Cupitá po betonu a ukazuje své krásně žluté prsty. Najednou ji cosi napadne a je ta tam. Mám ještě poměrně dost času, tak proč nezkusit Dub? Rychle projíždím Věrovany i kolem dubského kostela s vidinou pole plného kolih. Po tom, co se mi podaří přejít fregventovanou silnici, mě přes nos udeří vůně žní a horkého léta. Teplý vzduch při rychlost 20km/h je jakoby na vás někdo foukal fénem. Na bývalém zamokřeném poli mě však čeká zklámání. Místo kolih, kukuřice. Chvilku se prodírám tím nekonečným pralesem, ale vzápětí se mi v hlavě uhnízdí další nápad. Hrdibořické rybníky. Ale po chvilce cesty, kdy kolem mě projelo už několik kamionů to vzdávám.

Rybáci obecní

Svačím pod cedulí ,,okres Prostějov“, otáčím vozidlo a mizím zpět. A znovu mi něco vlétne do hlavy – ještě jednou projedu Hradecké rybníky! Tak tohle byla konečně správná volba. Na hladině plave potápka malá a když pozoruji jednoho racka, zdá se, že za ním plavou nějaké kachny s bílým zadečkem. Ano, dva poláci malí - to je snad poprvé, kdy jsem si je našla sama.

Polák malý

Ještě fotím rybáky, pozoruji ledňáčka a uháním po hrázi dál. Když tu – volavka stříbřitá. Loučí se se mnou krásným přeletem. Tak to byla opravdu pěkná tečka za vydařeným dnem. No, a teď ještě zpátky domů.

foto a text: Kateřina Ševčíková