Na Kotvici na kotvice

Je chvilku po sedmé ranní a skupinka nadšenců se schází na Olomouckém hlavním nádraží. Z Ó, ptáků nás není zrovna moc, jen čtyři, ale i tak zastupujeme podstatnou část výpravy.  Kola našeho expresu míří do Studénky. Tentokrát nám nádraží rozmazaně nemizí za okénkem jako posledně a úspěšně vystupujeme. Na poprvé. Dnes máme namířeno na Kotvici. Cesta z městečka, které za letošní prázdniny známe víc než dobře není dlouhá a za chvilku už stojíme na železničním mostě. A po pár krocích už vzhlížíme na hladinu rybníků. Nějaké kachny, asi stovka husí a támhle vzadu se zvedají čejky se skupinkou nějakých vodoušů. Nicméně stativáky vybalujeme až dále na hrázi, kde je lepší výhled na oba dva rybníky.

Husy polní

Na menším, vypuštěném, se v blátě plácá jen několik velkých racků, nejspíše bělohlavých. Na Kotvici nacházíme kromě devadesáti osmi husí velkých mezi kachnami  i lžičáky a v zadu u rákosí se ve vlnkách poklidně pohupují čírky. Užíváme si posledních letošních teplých dnů s plnou hladinou ptáků, když tu naši pozornost upoutá malá tečka nad lesem. A opravdu. Krouží tam pták král – orel mořský. V severo-východním cípu nádrže nás vítají svou přítomností labutě. Snažíme se zjistit, jestli mezi ně nepatří třeba ta Němka, se kterou jsme měli tu čest se nedaleko odtud pomazlit. Ale nic. Kroužek nenosí ani jedna z této rodinky. Pomalu se přes mohutné mraky začíná prodírat sluníčko, ale to už stojíme na jiné straně a s pomocí moudré knihy a hlasů určujeme vodouše šedé.

Vodouš šedý

Občas proletí ledňáček a my se opět snažíme najít nějakou husu s límcem. Ovšem bezvýsledně. Ale přece jen podrobné prohlížení přineslo své sladké ovoce. Mezi velkými husami plave i několik, které vypadají jakoby ,,uzené“, takové tmavší… Konečně vidím ,,fazolové husy“ (tedy husy polní) i na hladině rybníka. Nacházíme jich ještě několik, ale musíme řešit zásadní otázku. Kam na vlak: půjdeme do Jistebníka a nebo návrat do Studénky? Rozhodujeme se pro další rybníky a pak se uvidí… A jak se ukáže, volba byla správná.

Volavky popelavé

Několik rybníků je vypuštěných, takže se nám naskýtá neskutečně úžasné divadlo na rejdění racků. Jsou tu i velcí racci. Já bych osobně řekla, že asi bělohlaví, ale po poučné přednášce se mi to ještě za týden nestihlo dát příliš dohromady.

Hejno racků

U hráze sedí jestřáb a mezi hejnem bílých těl nacházíme i skupinky čejek. A samozřejmě také kulíky – dva a zlaté. Občas proběhne i nějaký malý jespák.A naši nejmladší účastníci zachraňují z bahna malé rybičky. Zkrátka úžasná sobotní pohoda. Ale vlak čekat nebude! Nasazujeme rychlé tempo a nakonec ho stíháme i s blouděním po nádraží. Dnešek se opravdu vydařil.

Sepsané pozorování: Kotvice 15.10.2011

text a pozorování: Kateřina Ševčíková

foto: Ondřej Belfín