Akce Acrocephalus

Dne 24. 8. 2016 se naše malá skupinka nadšenců vydává na zdlouhavou cestu na Acrocephalus – ornitologickou akci zaměřenou na odchyt migrujících ptáků v rákosinách. Vyjíždíme brzy z rána z hlavního vlakového nádraží v Olomouci, nabalení jak na dvouměsíční prázdniny. Ve skutečnosti nás jen čekají čtyři krátké dny.

Od posledního vlaku k rybníkům u Bartošovic na severní Moravě to je dlouhá cesta. S krátkou zastávkou v hospůdce nám však kilometry ubíhají rychle a brzy již čelíme profesionálním pohledům ornitologů. Vesele se zdravíme a pak hurá na první kontrolu.

Na kontrole sítí

Je odpoledne a tak se do 150 metrů dlouhých sítí chytá jen pár rákosníků. Pro nás, nově příchozí, je však každé malé opeřené tělíčko zlatým pokladem. Nezkušeně balancujeme na křehkých lávkách, vše pozorně skenujeme pohledem, hltáme nové informace a s obdivem přihlížíme.

K večeru zůstává na základně už jen naše malá skupinka, většina ornitologů odjela. V podvečer se nám do sítí chytá spousta konipasů lučních, pár vlaštovek, jiřička a samozřejmě rákosky (=čti rákosníci). Ptáky necháváme přespat v pytlíčcích a unaveni se jdeme zakuklit do spacáků.

Slavík modráček

Ráno není nakonec tak těžké, jak se na první pohled zdá. Děsivé stávání v šest ráno nám zpříjemňuje vypouštění ptačích noclehářů a sítě plné rákosníků. Vymotáváme jak zběsilí a odpočinku se nám dostane až v pravé poledne. Po obědě, umně uvařeném na plynovém vařiči, si užíváme odpolední idylky. Čas na procházku kolem rybníků.

Chřástal vodní

 K večeru opět nastává ptačí frmol. Pokoušíme se do nově natažené dravcovky nalákat puštíka, ovšem bezúspěšně. Sítě stahujeme jako předchozí den kolem deváté večer, pro pár ptáků zase vytváříme pytlíčkový hostel. Den uteče jako voda a my se probouzíme do dalšího rána.

Den začíná jako každý jiný. Sítě jsou plné, sýkorky syčí jako pominuté a azurově modří ledňáčci září na dálku jako safíry.

Ledňáček říční

V poledne, kdy se chytají už jen šídla a vážky, nás překvapí malí dinosauři - v sítích uvízne bukáček malý. O pár hodin později chytáme ještě chřástala vodního. Dva dárečky v poslední den odchytu. V noci unaveně padáme do studených spacáků.

Bukáček malý

Probouzíme se do chladného rána. Vymotáváme jak divý, fotíme, měříme, kroužkujeme. Po poledni předáváme základnu nově příchozím a s těžkým batohem na zádech necháváme sítě daleko za sebou.

Jdeme mlčky, zpracováváme zážitky a hlášky vzduchem létají rychlostí blesku.

Loučíme se až moc rychle. Čtyři dny na Acrocephalovi jsou pro nás jako měsíc zážitků v pár minutách. Ti malí heboučcí tvorečkové se zobáčky ostrými jak jehla mi budou chybět…

Text: Barbora Kovalová
Foto: Čestmír Zoula a Kateřina Ševčíková