CHKO Poodří - akce Acrocephalus

A je tady konečně 23. červenec! Ne snad, že bych se radovala, že prázdniny se pomalu přehupují přes druhou půli, ale jedeme na akci Acrocephalus.  Cesta vlakem přes Hranice až do Studénky proběhla, na rozdíl od cesty do Podyjí, v pořádku. Zato pěšinka do Bartošovic nás po vydatných deštích uvítá velkými kalužemi. Alespoň se plní pole a snad letos budou i bahňáci jako loni. Asi pětikilometrovou procházku s ,,plnou polní“ a gumáky dovršujeme v Bartošovické hospůdce.

Brhlík lesní

Však to znáte – Birell a hurá do práce. Na základně jsme pár minut před dvanáctou, jak to bylo domluveno. Ale nikde nikdo. V chatce to vypadá jak po výbuchu po tom, co ji navštívila místní mládež, linie zarostlá, latrína nevykopaná a ke studánce ztrácíme odvahu se vydat. Už jsme se i zabydleli, a tak po nějaké době nervózního přešlapování přijíždí auto. Pan Pavelka nám rozdá náčiní a my se nedočkavě vrháme do práce.

Strnad rákosní

Na takový nepořádek asi ani slušné slovo neexistuje, ale než přijíždí ,,ti hlavní“, zrovna dometáme poslední píď. Teď je čas do prsaček a prošlapávat rákosí. A pak, asi až do osmi a následně další dny, ta skvělá hra na pavouky. Motat a motat sítě. Druhý den se začíná kazit počasí, naopak už chytáme a začíná se to zajíždět do kolejí, ve kterých jsme zvyklí.

Chřástal vodní

Brzo ráno vstávat, pozdě večer spát a jinak celý den na nohách. V pondělí nás opouští Jarda a počasí se kazí víc a víc. Večer chytáme labuť – to je zábava! Nakonec se žádné spory o to, kdo jí nasadí prstýnek nekonali, neboť jsme chytli okroužkovanou a rovnou z Německa! Celou noc prší a ráno mi mobil i hlava plave v kaluži vody – co lepší, stan začíná plesnivět. Ráno smotáváme sítě a vydáváme se do Bartošovické záchranné stanice.

Bukáček malý

Mají to tu opravdu pěkné, plno voliér a v nich nebozí ranění ptáci chudáci. Čas se pomalu chýlí k obědu a většina z nás odjíždí zpět do Olomouce. Odpoledne se vytahují sítě a snad to vypadá, že se počasí alespoň na chvilku umoudřilo. Další den opakujeme akci labuť. Pečivo zvolna mizí v bílých kuličkách peří, že je mi jasné, že snídani mít už nebudu. Přesto se žádná už obelstít nenechá.

Pěnice slavíková

Chystáme se na čtvrteční exkurzi, která má přijít na pět. Naštěstí je tu až v sedm.  A tak tam žijeme. Konečně jsme vykopali latrínu a natáhli všechny sítě, včetně Koudele, Hejkala, Paruky a dalších. Nějak mi už přestává klouzat pero po papíru, teda spíš prsty po klávesnici. Vlastně ani nevím, co si můžu dovolit napsat, abych nezveřejnila to, co mají znát jen ti, co u toho byli. A že takových věcí nebylo málo! Vsázky, poznámky a… radši už asi nic.

Břehule říční

A ještě je tu jedna věc, na kterou jsem zapomněla a co byste asi určitě rádi věděli. Zajímá Vás, co jsme chytli? Určitě ano – kromě běžných druhů, rákosníků, cvrčilek, modřinek, strnadů a mnoha dalších třeba i ledňáčka, 2 slípky zelenonohé a nesmím zapomnět ani na ty, co mají ,,místo zobáku mrkev“. Ano – chytli jsme tři chřástaly vodní. Kompletní seznam se ještě časem doplní, ale zatím jen tak.  A co na závěr? Kdo nevěří, ať tam běží, třeba bude mít takový ,,super odchyt“ jako naše poslední kontrola! A takový super týden, jako jsme měli my!

text: Kateřina Ševčíková

fotografie: Ondřej Belfín